Epoxidový nátěr Seirepox - na vodní bázi

Seirepox 10 W – epoxidový nátěr na vodní bázi (2K) v balení 10 kg je dvousložkový, vysoce odolný povrchový systém s polomatným, saténovým vzhledem, který je navržen pro náročné podmínky v interiéru i exteriéru, a to včetně situací, kdy je nutné pracovat na podkladech s reziduální vlhkostí; díky své moderní vodou ředitelné formulaci neobsahuje rozpouštědla, vyznačuje se nízkým zápachem během aplikace a po vytvrzení vytváří vodotěsný, chemiím a mechanickému namáhání odolný povrch, jenž je současně paropropustný, takže umožňuje difuzi vodních par z minerálního podkladu bez rizika odlupování či bublin při správné přípravě podkladu a dodržení technologické kázně.

Jde o skutečně univerzální řešení pro garáže, sklady a prostory lehkého průmyslu, kde se kombinuje pěší provoz s pohybem lehkých vozidel, vozíků či manipulační techniky, a kde je požadována snadná údržba, odolnost proti běžným kapalinám (voda, solanky, mycí a čisticí prostředky, rozlitá nafta či olej v rámci běžného provozu) a také proti občasnému bodovému zatížení; svými hygienickými parametry a nízkým zápachem během aplikace se hodí i do prostor s vyššími nároky na čistotu, jakými jsou potravinářské provozy, farmaceutická výroba nebo laboratorní zázemí, kde je důležitá jak chemická odolnost a možnost snadného čištění, tak i minimalizace emisí při nanášení nátěru. Díky vodní bázi a velmi nízkému obsahu těkavých organických látek (bez VOC rozpouštědel) je produkt vhodný pro místa se zhoršeným větráním, například potrubní šachty, kanály, technické tunely a další těžko odvětratelná místa, přičemž v těchto prostředích plní funkci odolného vrchního nátěru průmyslových podlah a technických ploch, které vyžadují stabilní, uzavřený a snadno čistitelný povrch.

Specifickou předností je možnost aplikace na vlhké podklady, která rozšiřuje okno vhodných stavebních podmínek a pomáhá zkrátit prostoje na stavbě; nátěr toleruje reziduální vlhkost v minerálních podkladech, současně je však nezbytné, aby podklad nebyl pod hydrostatickým tlakem a aby byl odstraněn povrchový film vody, loužičky či kondenzace – difuzně otevřený charakter po vytvrzení zajišťuje, že pára může procházet z podkladu do prostoru, zatímco kapalná voda do nátěru neproniká, čímž se snižuje riziko vzniku puchýřů a předčasného selhání v porovnání s klasickými rozpouštědlovými systémy, ovšem pouze za předpokladu, že je dodržen požadavek na čistotu, pevnost a soudržnost podkladu.

Po úplném vytvrzení je povrch vodotěsný a zároveň odolný proti mrazu a povětrnostním vlivům, takže nátěr může sloužit i v exteriéru na plochách vystavených dešti, stříkající vodě a kolísání teplot, přičemž saténový (polomatný) vzhled potlačuje optické nedokonalosti podkladu, méně zvýrazňuje prach a drobné nečistoty než vysoce lesklé povrchy a zároveň poskytuje snadno udržovatelný povrch, který se dobře čistí běžnými čisticími prostředky určenými pro epoxidové podlahy; barevná škála zahrnuje standardní odstíny RAL, s často volenými neutrálními tóny typu RAL 7035 či RAL 7038, které se hodí do technických místností i výrobních hal a usnadňují vizuální kontrolu čistoty a údržby.

Pro dosažení optimální funkce nátěru je klíčová příprava podkladu: podklad musí být pevný, vyzrálý a soudržný, zbavený prachu, mastnoty, zbytků olejů, nátěrů, lepidel, mléčné vrstvičky (laitance) a jakýchkoli separačních vrstev, protože ty by bránily přilnutí; minimální požadovaná pevnost v tahu je > 1,5 N/mm², přičemž tuto hodnotu je vhodné ověřit na reprezentativních místech, zejména u starších betonů či potěrů. Znečištěný nebo oslabený beton se mechanicky očistí metodami jako je otryskání, frézování či broušení, následované důkladným vysátím průmyslovým vysavačem, aby se odstranil volný prach z pórů; případné trhliny, nerovnosti, lokální vylomení a kaverny se opraví vhodnými minerálními nebo epoxidovými opravnými materiály, přičemž dilatační a pohybové spáry se ponechají funkční a těsní se správným elastickým tmelem, nikoli tuhým nátěrem, aby nedošlo k jejich přemostění a následnému popraskání povrchu. Pokud je podklad podmáčený nebo vystavený vzlínající vlhkosti, zvažte provedení spodní hydroizolace, protože žádný nátěr nenahradí systémové řešení proti trvalému hydrostatickému tlaku vody.

Penetrace je součástí systému a lze ji provést stejným materiálem: jako primer se použije Seirepox 10 W v čisté formě, případně se zředí 5–10 % čisté vody podle savosti a struktury podkladu, aby došlo k optimálnímu zaplnění pórů a sjednocení nasákavosti; cílem je vytvořit jednotný přilnavý film bez loužiček, které by mohly po zaschnutí vytvořit lokální slabá místa. Interval mezi vrstvami (penetrace a následná vrstva nátěru nebo mezi jednotlivými vrstvami nátěru) je maximálně přibližně 24 hodin při 20 °C; pokud je tento interval překročen, je nutné povrch jemně přebrousit, zbavit prachu a znovu penetrovat, aby se obnovila chemická reaktivita a zajistila správná přilnavost další vrstvy. V průběhu penetračních a nátěrových prací zajistěte odpovídající větrání, zejména v uzavřených prostorech, a vyvarujte se kondenzace na povrchu, která by narušila filmotvorbu.

Samotné míchání dvou složek se provádí pečlivě: komponenty A + B je třeba míchat pomalu, mechanickým míchadlem s nízkými otáčkami, minimálně po dobu 3 minut tak, aby se k materiálu nezatáhla přebytečná vzduchová bublina; po prvotním promíchání se směs přelije do čisté nádoby (tzv. přelévací nádoba) a krátce homogenizuje, čímž se zamezí riziku nedokonale promíchaných okrajů a dna, které by mohly způsobit lokální lepivost nebo rozdílný lesk. Doba zpracovatelnosti čerstvě smíchané směsi je orientačně 40 minut při 18–20 °C, s tím, že vyšší teplota proces výrazně zrychluje a zkracuje otevřený čas, zatímco nižší teplota může dobu mírně prodloužit; proto je vhodné plánovat postup práce po menších dávkách, nepřipravovat více materiálu, než lze v daném čase rovnoměrně nanést, a nikdy neředit směs dodatečně mimo doporučený rozsah, aby nedošlo k negativnímu ovlivnění výkonu nátěru.

Aplikace hladkého nátěru je přímá: na napenetrovaný podklad se nanáší válečkem s krátkým až středním vlasem (volba délky vlasu zohlední drsnost podkladu), případně štětcem v detailech a na obtížně přístupných místech, popřípadě airless technologií, pokud to charakter plochy a logistika umožňují; při válečkování dbejte na křížové vedení a rovnoměrnou tloušťku bez tvorby loužiček, které by po vytvrzení vedly k odlišné optice a delší době schnutí. Druhou vrstvu je možné aplikovat po vytvrzení první, orientačně nejdříve po cca 15 hodinách při 20 °C, vždy však podle skutečných podmínek prostředí a nasákavosti podkladu; povrch by měl být suchý na dotyk, soudržný a bez lepivosti. Pokud je požadován protiskluzný povrch, lze systém jednoduše vrstvit: do čerstvé vrstvy nátěru se rovnoměrně provede zásyp sušeným křemičitým pískem zhruba 0,4 mm do nasycení tak, aby se vytvořila celistvá, souvislá „kobercová“ struktura, a po vytvrzení následující den se volný, nepřilnutý písek důkladně odstraní vysátím; poté se provede závěrečná uzavírací vrstva Seirepox 10 W, která sjednotí povrch, zakotví zrno a určí výsledný stupeň drsnosti, přičemž je třeba počítat s tím, že spot